Vztahy Habsburské dynastie k Ischlu (od roku 1906 Bad Ischl) sahají více než 700 let nazpátek a za tu dobu dobu se staly srdeční záležitostí. František Josef psal jako 15-letý korunní princ matce: „Ach, jak se mi stýská po milém Ischlu.“ To bylo v roce 1845 a do konce svého dlouhého života se na tom nic nezměnilo. Proto mu také Ischl zůstal věrný dodnes. Vídeň je „císařské město“, má svoji muzeální hodnotu, ale Ischl slaví stále „Císařovy narozeniny“ 18. srpna, se všemi tradicemi a s velkou radostí a jeho císařskou vila ví, jaký byl rodinný život Habsburků.
Samozřejmě, že tato císařská vila je ve srovnání s velkolepými vídeňskými rezidencemi (Hofburg a Schönbrunn) miniaturní. Ale to je vlastně podstatou věci: vila v Ischlu neměla být nic víc než jenom útočiště, kde císařská rodina mohla žít sama o sobě bez zábran a bez přísného protokolu hlavního města. Je třeba poznamenat, že kouzlo této vily není v nádherných interiérech ani zábavném programu pro turisty, ale především ve vztahu k historii. Nahlédnete tady do nezměněné atmosféry minulé éry, kdy císařský dvůr byl důležitou součástí rakouské kultury i duchovenstva a svého největšího rozkvětu dosáhl v roce 1900.
Vila i park jsou neoddělitelně spojeny s památkou na císařovnu Alžbětu, na Sisi, tak jak ji nazývali v rodině. Byla jednou z největších krás 19. století a dodnes je považována za fascinující osobnost.
Ischl byl tím místem, kde vyhledával klid a odpočinek František Josef poté, co byla Sisi zavražděna v roce 1898. Zde se také setkával se státníky při diplomatických jednáních, zde podepsal v roce 1914 dokument vyhlášení války Srbsku, ze kterého se poté vyvinula první světová válka.
Když nebyl císař František Josef I. právě v rezidenci, povolil prohlídky císařské vily včetně jeho soukromých bytů veřejnosti. Jeho potomci v této tradici i nadále pokračovali a budova i park jsou nyní veřejnosti přístupné během letních měsíců. Nabízejí návštěvníkům stejný obraz jako kdysi císaři a jeho rodině.